S naším „Červeňákem“, jak naší T4 přezdíváme, jsme už najeli tisíce kilometrů a musíme říct, že ke štěstí nepotřebujeme nejnovější model obytné dodávky, ale stačí nám jeho starší „brácha“, se kterým zažijeme spoustu dobrodružství a ještě stylově.

Co nezbytně potřebuješ?

To, co nezbytně potřebuješ je určitě dobrá nálada a chuť objevovat svět. Dále se to liší na základě toho, jestli jsi holka nebo kluk. V našem případě je to jednoduché. Já balím to, co je potřebné pro přežití nás tří. To je třeba jídlo, krmení pro našeho psa Loka, kartáček na zuby, toaletní papír, šití, opalovací krém a další nezbytnosti. Jirka balí to nejdůležitější, to je svačina na cestu, protože bez svačiny nemůže žádné, pořádné dobrodružství začít. Po pár hodinách příprav konečně vyjíždíme, všechny volné prostory jsou zaplněné, kufr je narvaný k prasknutí, k oknu se lepí dva surfy a na podlaze se choulí Loko, který si nastupuje do auta raději o pár hodin dřív, aby měl jistotu, že mu neujedeme.

Kam vlastně pojedeme?

Už nějakou dobu jsme se bavili, že se před zimou potřebujeme pořádně prohřát. A kde je hodně sluníčka ještě v říjnu? Nebudeme si nic nalhávat, ale na pobřeží Atlantiku bychom hledali zbytečně, proto naše cesta vede směrem na vyhřáté pobřeží u středozemního moře, do Andalusie. Další plán je jasný, dostat se po pobřeží do Portugalska a chytit si tam pár vlnek.

A vyrážíme!

V autě už máme všechno potřebné, jak se ukáže na konci cesty, i nepotřebné, a vyrážíme na jih. Auto jede jako po másle. Trochu rušivým elementem se může zdát nastartovaný motor, ten opravdu slyšíme, ale pustíme si hudbu a problém je vyřešen. Naše T4 zvládá vše bez problému, vychutnáváme si pohled na Španělskou krajinu, která se mění každým kilometrem. Okolí si nejvíce můžeme vychutnat při stoupání, kdy u některých táhlejších kopců musíme podřazovat na čtvrtou rychlost, ale jinak si to uháníme 120km/hodinu a po pár hodinách už pozorujeme východ slunce na pláží v národním parku Cabo de Gata. Prý jsou zde ukryté a nejméně zalidněné pláže Španělska.

Někdy je možné kempovat přímo u pláží, k jiným je přístup jen pro pěší a tak si děláme celodenní výlet po parku a objevujeme pláže, kde se jen zřídka potkáváme s jinými lidmi. Mít pláž sám pro sebe? To je sen.

Městečko Aqua Amarga objevujeme, když potřebujeme nutně koupit vodu. Život tady plyne svým nerušeným tempem a na pláží potkáváme jen poslední turisty a místní obyvatele. Na jedné straně města se dají objevovat krásy podvodního života středozemního moře a na druhé straně výhledy ze starých kamenných jeskyní, které dříve obydlovali lidé.

Když už jsme se nabažili Andaluských pláží, vyrážíme na Gibraltar. Na 426 metrů vysokou skálu s dlouhou historií, která patří Velké Británii. Hned na začátku nás překvapí závora před letištěm, čekáme pár minut a najednou nám asi 20 metrů před autem přistává letadlo. Říkáme si, že tohle asi nebude poslední zvláštnost tohoto místa. Jedeme dál, procházíme si město a až na občasnou palmu a opice na vrcholku, si připadáme jako v Londýně. Naštěstí, že se tady nemusí jezdit vpravo. Na večer zaparkujeme na výběžku, kde se nachází malebný maják s výhledem na Afriku. Je teplý večer a my můžeme nerušeně pozorovat východ měsíce.

Hned ráno přejíždíme na Tarifu, je to ráj kiteboardingu a windsurfingu, takže je nám jasné, že tam asi bezvětří nebude a válení na pláži už nás stejně nebaví. Volíme tedy výlet do národního parku a na duny. Procházka městečkem Tarifa je moc hezká, narazíte tady na nejednu cukrárnu, které nabízí místní speciality. Nás láká hned první, Confiteria La Tarifeňa, kde nás z těch všech dobrot oči přechází. Přes den zavřené bary a prázdné uličky se večer mění v jednu velkou párty a my si užíváme španělský noční život.

Nejprve, si chceme dát místní specialitu, ale lákají nás domácí hamburgery a nedá se jim odolat. Poté se procházíme po přístavu a obdivujeme západ slunce. Tato podívaná nás nikdy neomrzí. Za tu dobu co jsme na cestě, jsme jich už pár viděli, ale každý je originál a nelze z něho spustit oči.

Už je čas přesunout se o něco dál, přejíždíme do Portugalska. Po cestě navštěvujeme malou rybářskou vesničku a kupujeme si čerstvé ryby. Tím, že v autě je lednice, která je dobíjena solárním panelem, není problém si je nechat na večer. Když z dálnice konečně přejíždíme na vedlejší silnici, projíždíme malými, malebnými vesničkami, kde se zastavil čas. Dveře a zdi domů jsou obloženy barevnými kachličkami a vše působí uvolněně. Přijíždíme do města Sagres, kde si unavení po cestě sedáme do kavárny a objednáváme si domácí Pastel s kávou. Tahle dobrota je typický Portugalský košíček plněný pudingem.

Večer už na nic nečekáme, bereme neopreny, surfy a skáčeme do oceánu. Vlny jsou příjemně velké ale vyhýbat se tolika lidem na lineupu, to je náročné. Po námaze nás čeká i zasloužená odměna. Pod hvězdnou oblohou si rozkládáme gril na pláži, pijeme portugalské víno a pod nos se nám line vůně pečené Dorády.

Po pár dnech opouštíme jih Portugalska a blížíme se do cíle naší cesty, do Lisabonu. Přítel sice není fanoušek velkoměst, ale já mám jednu podmínku, alespoň jedno město za cestu a tak se už odpoledne procházíme po Lisabonských uličkách a nasáváme atmosféru hlavního města. Po celém dni jsme už unavení a s nadšením využíváme možnost zapůjčení koloběžky, na které dojedeme podél vody až k naší bezpečně zaparkované dodávce. Ta má sice na výšku 2,5 metru, ale za celou dobu, jsme neměli s parkováním jediný problém. Poslední den zakončujeme snídaní u pevnosti Belém, nakupujeme nezbytné suvenýry z korku a vyrážíme zpět směr Asturias.

Je neděle a ulice jsou plné lidí, i přesto ale Lisabon působí přátelsky a nám procházku zpříjemňují pouliční umělci, krásné počasí a nedělní trh s tradičními portugalskými dobrotami.

Po dvou týdnech našeho dobrodružství jsme najeli s T4 Westfalií z roku 1995 neuvěřitelných 4500km, poznali spoustu nových míst a znovu si uvědomili, jaká se za tímto způsobem cestování skrývá volnost a nezávislost. Jedeš na libovolné místo, přespíš, kde se ti zrovna zlíbí, a všechno se snažíš dělat v souladu s přírodou. Auto nás ani na chvíli nezklamalo a i když jsme neuháněli 150km rychlostí, dovolilo nám zpomalit od všedního života ve městech a jediné, co nás každý den zajímalo, byly základní potřeby týkající se vaření, shánění vody a volby dalšího cíle. Tohle je vanlife a pokud ho chceš vyzkoušet, na nic nečekej a užívej si ho naplno.